Eliška Krejčová-Fürstová (*11. září 1927) – patří do zlaté poválečné generace našich stolních tenistů, ačkoliv se nikdy nestala mistryní světa. Po válce dobrých deset let kralovala československým ženám a jen málokdo se může pochlubit 17 tituly mistryně republiky ve dvouhře a čtyřhrách a 11 v dresu pražské Sparty. Rodačka z Kralup nad Vltavou byla od mládí velice šikovná a talentovaná na všechny míčové hry, ráda si hrála s fotbalovým míčem, později též hrála závodně volejbal a asi v deseti letech ji starší bratr Václav vzal poprvé do TTK Kralupy. Na přátelské utkání s místním klubem přijela jednou do Kralup slavná AC Sparta v čele s Ivanem Andreadisem. Trenéra Dr. Preissiga a pana radu Veselého zaujalo svou hrou velice mladé talentované děvče – Eliška Fürstová. Dr. Preissig dojížděl do Kralup a začal trénovat mladou nadějnou hráčku stolního tenisu. Přišel protektorát a Eliška po základní škole začala studovat obchodní školu v Praze. Přestoupila do Sparty Praha, kde jako hodně ctižádostivá a pilná hráčka se neustále zlepšovala a se svojí obrannou hrou nastupovala ve smíšeném družstvu v extralize stolního tenisu. Sparta tehdy neměla svou vlastní hernu a hrálo se v pronajatých prostorech v herně vedle hotelu Alcron ve Štěpánské ulici, v kině Illusion na Václavském náměstí nebo ve známé herně v pasáži Černá Růže. Za protektorátu nastal boom stolního tenisu, protože to byl pro lidi jeden z prostředků odreagovat se od chmurných válečných časů a možnost setkat se s přáteli. Eliška Fürstová se vypracovala na jednu z nejlepších hráček, kde na jednom turnaji poprvé zvítězila nad Marií Kettnerovou a tím se dostala do hledáčku reprezentačních trenérů a po skončení války se také do reprezentace zařadila. Na prvním poválečném šampionátu Československa jednotlivců v Bratislavě v roce 1946 získala svůj první individuální titul – s Andreadisem ve smíšené čtyřhře a z MS 1947 v Paříži má bronzovou medaili, kterou vybojovala ve družstvech. Reprezentační dres Československa oblékala více než deset let a s reprezentací skončila na MS ve Stockholmu. Za tuto dobu obohatila československou síň slávy sbírkou sedmi bronzových kovů. V její hře převládala obranná hra a na útočnější pojetí hry přišlo až s příchodem houbových potahů v padesátých letech, kde hrála s „flisbergovkou“. V roce 1947 se provdala a jako výborná stolní tenistka stále cestovala za svým milovaným sportem po republice a do ciziny, což její manžel někdy velice těžce snášel. Po MS v roce 1957 skončila ve Spartě a přestoupila do Slavoje, aby po dvou letech se vrátila zpět do rodných Kralup, kde za dva roky hraní krajské soutěže se mužstvo úplně rozpadlo a Eliška Krejčová se na hodně dlouho přestala o pingpong zajímat. Stará láska nerezaví a ke konci osmdesátých let vzala Eliška pálku opět do ruky, začala chodit hrát do herny v Kralupech a startovala v soutěži neregistrovaných družstev za OÚNZ Kralupy. Po smrti manžela v devadesátých letech se její život částečně změnil, začala v oddíle Kaučuku hrát krajskou soutěž žen. Na prvním veteránském turnaji v Teplicích se od hráčů a hráček dozvěděla, že se pořádají mistrovství světa i Evropy veteránů. Stolní tenis se nezapomíná a tak se brzy Eliška zařadila mezi nejlepší hráčky ve své kategorii. Dnes je nejlepší českou veteránkou v počtu medailí a bodů získaných na ME a MS. Z evropských šampionátů má osm medailí (2-2-4) a ze světových šest (0-2-4). První zlatou získala v Praze 1997, když vyhrála dvouhru kategorie nad 70 let a druhou po deseti letech v Rotterdamu ve čtyřhře o kategorii výše spolu s Němkou Kramerovou. Bylo příjemné, že účast a pobytové náklady na těchto šampionátech částečně sponzoroval mezinárodní Swaythling Club jako bývalé medailistce z MS a člence naší sekce SCI. V současné době je členkou Sokola Dolní Beřkovice a aktivní hráčkou Kaučuku Kralupy. Zúčastňuje se v letním období tréninkových kempů stolního tenisu a pravidelně několikrát v týdnu navštěvuje hernu v Kralupech, kde trénuje mladé a nadějné stolní tenisty a tenistky. Přejeme Elišce Krejčové do budoucna hodně zdraví a štěstí, stále veselou náladu, spoustu neutuchající svěžesti a vitality a přání, aby svou současnou sbírku medailí a pohárů obohatila již na blížícím se evropském šampionátu, konajícího se v červnu v chorvatském Poreči či případně na 15. MSV v roce 2010 v čínském Hohhnotu o další cenné kovy. Hodně štěstí!!!